dva
[dva]
(2., 6. p. dvou, 4. p. dva, 3., 7. p. dvěma)
číslovka základní, v rodě mužském živ. i než.
dvě
[dvje]
(2., 6. p. dvou, 4. p. dvě, 3., 7. p. dvěma)
číslovka základní, v rodě ženském i středním
1.
označuje počet a číslo 2:
dva metry
dvě koruny
před dvěma lety
pokoj číslo dvě (i dva)
román o dvou dílech
ve dvě (hodiny) odpoledne
při počítání jeden, dva, tři… i jedna, dvě (i dva), tři…
zejména při počítání do rytmu raz, dva, tři…
Dvě a dvě / dva a dva jsou čtyři.
My dva se politicky neshodneme.
Homo sapiens je jediný savec, který chodí po dvou (nohách).
Do místnosti vcházeli po dvou. ve dvojicích
v kombinovaném číslovkovém výrazu
dvě stě, dva tisíce, dva miliony
dvacet dva, dva a půl, dvě třetiny
dva tisíce dvě stě korun
ve čtvrt na dvě v jednu hodinu a patnáct minut
Představení trvalo dvě a čtvrt hodiny.
2.
(v některých spojeních, zejména s číslovkou o jednu nižší nebo vyšší)
vyjadřuje přibližný malý počet:
Zápas rozhodnou jedna dvě chyby. jedna nebo dvě
Trvalo jim to dva tři roky. zhruba dva nebo tři
Počkáme ještě den dva. jeden nebo dva dny
Znamená to zdržení tak o den, o dva.
Ode dveří k posteli to bylo jen dva kroky. velmi blízko, kousek
◊ bojovat / válčit na dvou frontách
zabývat se současně dvěma rozdílnými záležitostmi, usilovat o něco současně ve dvou rozdílných oblastech
◊ [být / ocitnout se ap.] mezi dvěma mlýnskými kameny
být pod tlakem dvou stran s protichůdnými požadavky • mít nesnáze, těžké postavení, ať se rozhodne tak, či onak
◊ být happy (jak dva grepy) kolokviální
být šťastný, radovat se
◊ být mezi dvěma ohni
být pod tlakem dvou stran s protichůdnými požadavky • mít nesnáze, těžké postavení, ať se rozhodne tak, či onak
◊ být (s něčím) hotový / hotov raz dva ◊ mít něco hotové raz dva ◊ být (s něčím) hotový / hotov jedna dvě
1. vykonat, provést, připravit něco okamžitě, hned nebo rychle, snadno • něco rychle odbýt, nevěnovat tomu náležitou pozornost
2. být rychle připraven, upraven do konečné podoby
◊ číslo dvě / dva
(o člověku, o nějaké činnosti ap.) druhý v pořadí, druhý nejdůležitější, druhý nejlepší:
O čem jste jednal při své schůzce s mužem číslo dva v Mezinárodním měnovém fondu?
Světový hráč číslo dvě zatím marně usiluje o turnajový titul.
Běžky mě baví. Je to můj sport číslo dvě.
◊ dát si dvě a dvě dohromady ◊ dát si dohromady dvě a dvě
domyslet si něco, co nebylo výslovně řečeno, uvedeno, dovtípit se
◊ dva kohouti na jednom smetišti expresivní
dva jedinci (zprav. muži) usilující o vůdčí, dominantní postavení, pro jejichž vzájemný vztah je typická nesnášenlivost a konflikty, konkurenti, soupeři v lásce, pracovním prostředí ap.
◊ dvě strany jedné / téže mince
dva zdánlivě nesouvisející nebo protikladné jevy spolu úzce provázané • dva různé aspekty téhož jevu
◊ honit dva zajíce najednou
sledováním více cílů najednou snižovat úspěšnost nějakého počínání
◊ hrát (to) na dvě strany
1. z opatrnosti, vypočítavosti ap. podporovat obě protistrany, nepřiklánět se ani k jedné z nich
2. expresivní udržovat současně dva partnerské vztahy
◊ jeden (je) za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet ◊ jeden (je) za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou
není mezi nimi žádný velký rozdíl, zprav. jsou oba stejně špatní
◊ [jíst / pracovat / dělat ap.] za dva
jíst, pracovat ap. neobvykle hodně, dvojnásobně, než je běžné
◊ jsou to dva (různé) světy
jsou to zcela odlišné okruhy, prostředí, životní styly ap.
◊ každá hůl má dva konce
každé jednání se může obrátit proti záměru jeho původce • na všechno se lze dívat ze dvou stran
◊ každá mince má dvě strany
každý jev, situace ap. má své výhody i nevýhody, kladné i záporné aspekty
◊ když dva dělají totéž, není to totéž ◊ když dva dělají totéž, nemusí to být totéž
i když dva lidé dělají něco stejně, výsledek přesto bývá odlišný
◊ když se dva perou / hádají, třetí se směje
když dva lidé vedou spor, může z toho třetí člověk získat výhodu
◊ mít dvě želízka v ohni
počítat s dvěma možnostmi vývoje a pojistit si tak (alespoň částečný) úspěch
◊ mít jen dvě ruce
nestačit všechno (hned) dělat
◊ [říct něco] dvěma slovy
(říct něco) krátce, stručně
◊ sedět (jedním zadkem) na dvou židlích
vykonávat souběžně dvě profese, funkce ap. a využívat jejich výhod
◊ sloužit dvěma pánům
1. pracovat (vypočítavě, pokrytecky) pro dvě protichůdné strany, osoby ap.
2. dělat (s námahou a neuspokojivě) dvě zcela různé činnosti současně
◊ spočítat něco / někoho na prstech dvou rukou
být ve velmi nízkém nebo nedostatečném počtu
◊ tak to jsme dva / dvě
jsme na tom stejně
◊ udělat něco jedna dvě ◊ udělat něco raz dva
vykonat, provést něco velmi rychle, snadno
◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat, že jedna a jedna jsou dvě
dobře se orientovat, zorientovat v dění kolem sebe a rozumět, porozumět i nevyřčeným nebo utajovaným okolnostem, příčinám ap. tohoto dění
◊ ve dvou se to lépe / líp táhne
pokud má člověk spolehlivého společníka, určitá činnost se mu lépe daří, v životě se mu vše lépe snáší ap.
◊ volit / zvolit / vybírat / vybrat ze dvou zel (to menší)
z nouze vybírat, vybrat ze dvou špatných alternativ tu méně nepříznivou
◊ vrkat / cukrovat jak(o) (dvě) hrdličky expresivní◊ vrkat jak(o) (dva) holoubci expresivní
projevovat něžnými, lichotivými slovy nebo chováním vzájemné zalíbení, zamilovanost
◊ všude je chleba / chléb o dvou kůrkách
život má všude své klady i zápory
◊ vydat za dva
1. (o člověku, zvířeti) vyznačovat se velmi vysokou mírou určité vlastnosti, být neobvykle velký, silný, energický ap.
2. (o stroji, věci, jevu ap.) být nadprůměrně užitečný, výkonný, intenzivní ap.
3. (zprav. o dítěti) být velmi neposedný, divoký, obtížně zvládnutelný
◊ z roku raz dva expresivní
velmi starý, zastaralý a nemoderní
◊ zabít dvě mouchy jednou ranou
vyřídit dvě věci najednou
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[dva]
(2., 6. p. dvou, 4. p. dva, 3., 7. p. dvěma)
číslovka základní, v rodě mužském živ. i než.
dvě
[dvje]
(2., 6. p. dvou, 4. p. dvě, 3., 7. p. dvěma)
číslovka základní, v rodě ženském i středním
1.
označuje počet a číslo 2:
dva metry
dvě koruny
před dvěma lety
pokoj číslo dvě (i dva)
román o dvou dílech
ve dvě (hodiny) odpoledne
při počítání jeden, dva, tři… i jedna, dvě (i dva), tři…
zejména při počítání do rytmu raz, dva, tři…
Dvě a dvě / dva a dva jsou čtyři.
My dva se politicky neshodneme.
Homo sapiens je jediný savec, který chodí po dvou (nohách).
Do místnosti vcházeli po dvou. ve dvojicích
v kombinovaném číslovkovém výrazu
dvě stě, dva tisíce, dva miliony
dvacet dva, dva a půl, dvě třetiny
dva tisíce dvě stě korun
ve čtvrt na dvě v jednu hodinu a patnáct minut
Představení trvalo dvě a čtvrt hodiny.
2.
(v některých spojeních, zejména s číslovkou o jednu nižší nebo vyšší)
vyjadřuje přibližný malý počet:
Zápas rozhodnou jedna dvě chyby. jedna nebo dvě
Trvalo jim to dva tři roky. zhruba dva nebo tři
Počkáme ještě den dva. jeden nebo dva dny
Znamená to zdržení tak o den, o dva.
Ode dveří k posteli to bylo jen dva kroky. velmi blízko, kousek
◊ bojovat / válčit na dvou frontách
zabývat se současně dvěma rozdílnými záležitostmi, usilovat o něco současně ve dvou rozdílných oblastech
◊ [být / ocitnout se ap.] mezi dvěma mlýnskými kameny
být pod tlakem dvou stran s protichůdnými požadavky • mít nesnáze, těžké postavení, ať se rozhodne tak, či onak
◊ být happy (jak dva grepy) kolokviální
?kolokviální
Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
expresivní Jako kolokviální označujeme slova a významy, které jsou typické pro každodenní vyjadřování a zároveň v něm nepůsobí zhruběle. Tradičně se označují jako nespisovné.
být šťastný, radovat se
◊ být mezi dvěma ohni
být pod tlakem dvou stran s protichůdnými požadavky • mít nesnáze, těžké postavení, ať se rozhodne tak, či onak
◊ být (s něčím) hotový / hotov raz dva ◊ mít něco hotové raz dva ◊ být (s něčím) hotový / hotov jedna dvě
1. vykonat, provést, připravit něco okamžitě, hned nebo rychle, snadno • něco rychle odbýt, nevěnovat tomu náležitou pozornost
2. být rychle připraven, upraven do konečné podoby
◊ číslo dvě / dva
(o člověku, o nějaké činnosti ap.) druhý v pořadí, druhý nejdůležitější, druhý nejlepší:
O čem jste jednal při své schůzce s mužem číslo dva v Mezinárodním měnovém fondu?
Světový hráč číslo dvě zatím marně usiluje o turnajový titul.
Běžky mě baví. Je to můj sport číslo dvě.
◊ dát si dvě a dvě dohromady ◊ dát si dohromady dvě a dvě
domyslet si něco, co nebylo výslovně řečeno, uvedeno, dovtípit se
◊ dva kohouti na jednom smetišti expresivní
dva jedinci (zprav. muži) usilující o vůdčí, dominantní postavení, pro jejichž vzájemný vztah je typická nesnášenlivost a konflikty, konkurenti, soupeři v lásce, pracovním prostředí ap.
◊ dvě strany jedné / téže mince
dva zdánlivě nesouvisející nebo protikladné jevy spolu úzce provázané • dva různé aspekty téhož jevu
◊ honit dva zajíce najednou
sledováním více cílů najednou snižovat úspěšnost nějakého počínání
◊ hrát (to) na dvě strany
1. z opatrnosti, vypočítavosti ap. podporovat obě protistrany, nepřiklánět se ani k jedné z nich
2. expresivní udržovat současně dva partnerské vztahy
◊ jeden (je) za osmnáct, druhý bez dvou za dvacet ◊ jeden (je) za osmnáct, druhý za dvacet bez dvou
není mezi nimi žádný velký rozdíl, zprav. jsou oba stejně špatní
◊ [jíst / pracovat / dělat ap.] za dva
jíst, pracovat ap. neobvykle hodně, dvojnásobně, než je běžné
◊ jsou to dva (různé) světy
jsou to zcela odlišné okruhy, prostředí, životní styly ap.
◊ každá hůl má dva konce
každé jednání se může obrátit proti záměru jeho původce • na všechno se lze dívat ze dvou stran
◊ každá mince má dvě strany
každý jev, situace ap. má své výhody i nevýhody, kladné i záporné aspekty
◊ když dva dělají totéž, není to totéž ◊ když dva dělají totéž, nemusí to být totéž
i když dva lidé dělají něco stejně, výsledek přesto bývá odlišný
◊ když se dva perou / hádají, třetí se směje
když dva lidé vedou spor, může z toho třetí člověk získat výhodu
◊ mít dvě želízka v ohni
počítat s dvěma možnostmi vývoje a pojistit si tak (alespoň částečný) úspěch
◊ mít jen dvě ruce
nestačit všechno (hned) dělat
◊ [říct něco] dvěma slovy
(říct něco) krátce, stručně
◊ sedět (jedním zadkem) na dvou židlích
vykonávat souběžně dvě profese, funkce ap. a využívat jejich výhod
◊ sloužit dvěma pánům
1. pracovat (vypočítavě, pokrytecky) pro dvě protichůdné strany, osoby ap.
2. dělat (s námahou a neuspokojivě) dvě zcela různé činnosti současně
◊ spočítat něco / někoho na prstech dvou rukou
být ve velmi nízkém nebo nedostatečném počtu
◊ tak to jsme dva / dvě
jsme na tom stejně
◊ udělat něco jedna dvě ◊ udělat něco raz dva
vykonat, provést něco velmi rychle, snadno
◊ [umět / dokázat ap.] (si) spočítat, že jedna a jedna jsou dvě
dobře se orientovat, zorientovat v dění kolem sebe a rozumět, porozumět i nevyřčeným nebo utajovaným okolnostem, příčinám ap. tohoto dění
◊ ve dvou se to lépe / líp táhne
pokud má člověk spolehlivého společníka, určitá činnost se mu lépe daří, v životě se mu vše lépe snáší ap.
◊ volit / zvolit / vybírat / vybrat ze dvou zel (to menší)
z nouze vybírat, vybrat ze dvou špatných alternativ tu méně nepříznivou
◊ vrkat / cukrovat jak(o) (dvě) hrdličky expresivní◊ vrkat jak(o) (dva) holoubci expresivní
projevovat něžnými, lichotivými slovy nebo chováním vzájemné zalíbení, zamilovanost
◊ všude je chleba / chléb o dvou kůrkách
život má všude své klady i zápory
◊ vydat za dva
1. (o člověku, zvířeti) vyznačovat se velmi vysokou mírou určité vlastnosti, být neobvykle velký, silný, energický ap.
2. (o stroji, věci, jevu ap.) být nadprůměrně užitečný, výkonný, intenzivní ap.
3. (zprav. o dítěti) být velmi neposedný, divoký, obtížně zvládnutelný
◊ z roku raz dva expresivní
velmi starý, zastaralý a nemoderní
◊ zabít dvě mouchy jednou ranou
vyřídit dvě věci najednou
Poznámka Prvek dva tvoří také první část složených slov (která se píšou dohromady), např. dvaadvacet, dvaapůl.
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)